Kristiánov, dnes malebná, ale nevelká osada ukrytá hluboko v Jizerských horách, je především památníkem na kdysi proslulou sklářskou huť a celou komunitu, která zde téměř 120 let žila a tvořila. Jedná se o jedno z nejvýše položených muzeí v České republice.
Vznik a rozkvět sklářské osady
Sklárnu zde v roce 1775 založil sklářský mistr Johann Leopold Riedel, jehož rodině pak huť patřila po celou dobu její existence. Smlouvu o založení podepsal s majitelem libereckého panství hrabětem Kristiánem Filipem Clam-Gallasem, na jehož počest byla osada pojmenována Christiansthal – Kristiánov.
Huť na Kristiánově byla roztopena na Tři krále roku 1776 a zpočátku vyráběla užitkové sklo. Během krátké doby se však Riedelové přeorientovali na výrobu skleněných bižuterních polotovarů (tyče, tyčinky a trubičky), což pro ně představovalo zlatou éru. Díky prosperitě zde vyrostla celá soběstačná osada, kterou netvořily jen domky sklářů, ale také škola, hřbitov (dochovaný dodnes), kaplička a výstavný Panský dům, sídlo majitele sklárny. Skláři zde měli veškerou obživu a nemuseli osadu opouštět.
Zánik v plamenech
Prosperita Kristiánova začala upadat v polovině 19. století, kdy sklárna kvůli své odlehlé poloze a rostoucí konkurenci postupně ztrácela na významu, a to i přes modernizaci v letech 1853–1865.
K definitivnímu konci vedly až dva ničivé požáry:
- Požár roku 1887: Dne 7. srpna 1887 lehla popelem samotná sklářská huť a většina obytných domů. Huť již nebyla obnovena a Riedelové osadu opustili.
- Požár roku 1938: Oheň naštěstí přežila myslivna a původní sklářská hospoda, dnes známá jako Liščí bouda. Avšak Panský dům, ač přežil první požár, se stal obětí druhého. V létě 1938 dům zabrala československá armáda, která zde střežila sousední linii obranných pevností proti Německu. Po mnichovském diktátu a nuceném ústupu byla posádka nucena dům raději zapálit (4. října 1938), aby výstavný objekt nepadl do rukou nacistických okupačních vojsk.
Památník sklářství a Liščí bouda
Z původní osady tak do dnešních dnů zůstala pouze Liščí bouda, původně domek skláře Fuchse. Ta po válce dlouho chátrala, ale byla naštěstí zachráněna a v roce 1963 převedena do správy Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Po rekonstrukci byl v roubené chalupě, která je zároveň jedním z nejvýše položených muzeí u nás, v roce 1964 zřízen Památník sklářství v Jizerských horách. Expozice představuje historii, život a typické výrobky zdejších sklářů. Hlavním a velmi povedeným exponátem, který dokonale přibližuje slávu Kristiánova, je trojrozměrný dřevěný model celé osady v době jejího největšího rozkvětu. Návštěvu lze dodnes spojit s prohlídkou dochovaného, tichého sklářského hřbitova, kde odpočívají jak bohatí Riedelové, tak i prostí skláři.
