Domů Blog

Pitný režim není jen o počtu sklenic. Důležité je, co do nich dáváte

Od
Petr Hlaváč
-
0

V létě se neptáme, jestli pít. Spíš kdy, kolik, co a jak. Pitný režim je každoroční mantra, ale málokdo si uvědomuje, že nestačí jen doplňovat vodu. Tělo potřebuje víc: minerály, rovnováhu a vnímavost k vlastním signálům.

Když voda nestačí

Pít dvě až tři litry vody denně je dobrý základ. Ale když se potíme, cestujeme nebo sportujeme, ztrácíme nejen vodu, ale také elektrolyty… tedy sodík, draslík, hořčík. Pokud je nedoplníme, můžeme pociťovat únavu, bolesti hlavy nebo dokonce závratě. To všechno jsou signály, že pitný režim není v rovnováze.

Minerály a rovnováha

Jednoduchý trik? Přidejte do vody špetku kvalitní soli, nebo zvolte přírodní minerálky. Citronová šťáva nebo kokosová voda zase pomohou s draslíkem. A pokud máte pocit, že vaše tělo „nepřijímá“ vodu – tedy že pijete a stále máte žízeň – může to být právě nedostatek minerálů, který narušuje vstřebávání tekutin.

Káva, čaj, alkohol: započítávají se?

Ano i ne. Káva a čaj mohou mít mírně močopudné účinky, ale v rozumném množství se do pitného režimu počítají. Horší je to s alkoholem, který nejen odvodňuje, ale zatěžuje i játra a metabolismus. V horku proto platí jednoduché pravidlo: každé skleničce vína dejte kamaráda v podobě sklenky vody.

Naslouchejte tělu, ne tabulkám

Žízeň je až pozdní signál. Pokud na ni čekáte, jste často už lehce dehydrovaní. Barva moči, úroveň energie, bolest hlavy. To všechno jsou nástroje, kterými k vám tělo mluví. Každý jsme jiný, a i když tabulky říkají „2,5 litru denně“, realita se může lišit podle aktivity, klimatu nebo stravy.

Malé kroky, velký vliv

Zkuste s sebou vždy nosit lahev, ideálně s přehledem, kolik už jste vypili. Nepijte naráz, ale v malých dávkách průběžně. A pokud máte potíže s hydratací, přemýšlejte nejen nad množstvím, ale i nad tím, co vaše voda obsahuje. Tělo vám za to poděkuje klidnou myslí, lepším trávením i krásnější pletí.

Zdroj foto: Pixabay

Šest nejlepších sci-fi seriálů na Netflixu: Od Black Mirror po německý hit Dark

Od
Petr Hlaváč
-
0

Od temných vizí budoucnosti přes nostalgické výlety do osmdesátých let až po napínavé hry o přežití. Žánr sci-fi na Netflixu nabízí nepřeberné množství světů k prozkoumání. Vybrali jsme šest titulů, které považujeme za absolutní špičku, co by neměla uniknout vaší pozornosti.

Temné zrcadlo technologií

Pro ty, kdo hledají příběhy, jež nutí k zamyšlení nad naší současností, je jasnou volbou britský seriál Black Mirror (Černé zrcadlo). Každá epizoda je samostatným příběhem, jenž s mrazivou přesností zkoumá odvrácenou stranu technologií a jejich dopad na lidskou psychiku. Je to moderní verze Zóny soumraku pro digitální věk.

Podobně znepokojivý, avšak umělečtěji a humorněji laděný, je limitovaný seriál Maniac. Hvězdně obsazená minisérie s Emmou Stone a Jonahem Hillem sleduje dva cizince v podivném farmaceutickém experimentu, jenž je zavede do bizarních a vizuálně podmanivých alternativních realit.

Cestování časem a paralelní světy

Pokud toužíte po skutečně propracovaném a komplexním příběhu, německý seriál Dark je absolutní nutností. Tento celosvětově oceňovaný klenot vypráví spletitý příběh o cestování časem, rodinných tajemstvích a generačních traumatech v malém německém městečku. Vyžaduje plnou pozornost, odměnou je však jeden z nejinteligentnějších sci-fi zážitků vůbec.

Mnohem přístupnější a nostalgičtější pohled na paralelní světy nabízí globální hit Stranger Things. Seriál, jenž je poctou kultuře osmdesátých let, sleduje partu dětí, která se střetává s vládním tajemstvím a děsivým světem „Vzhůru nohama“.

Boj o přežití

Pro fanoušky napínavých her o život je tu japonský thriller Alice in Borderland (Alice v pohraničí). Skupina mladých lidí se ocitá v opuštěném Tokiu, kde musí hrát sérii smrtících her, aby přežila. Seriál, jenž je často přirovnáván k Hře na oliheň, vyniká napětím, brutalitou a nečekanými zvraty.

Tradičnější vesmírné dobrodružství pak nabízí seriál Lost in Space (Ztraceni ve vesmíru). Moderní verze klasického příběhu sleduje rodinu Robinsonových, která po havárii vesmírné lodi bojuje o přežití na neznámé a nebezpečné planetě.

Šest bran do jiných světů

  • Black Mirror: Antologie o temné straně technologií.
  • Stranger Things: Nostalgický sci-fi horor z osmdesátých let.
  • Dark: Komplexní německé drama o cestování časem.
  • Maniac: Bizarní a humorná minisérie o farmaceutickém experimentu.
  • Alice in Borderland: Japonský thriller o smrtících hrách.
  • Lost in Space: Rodinné dobrodružství o přežití ve vesmíru.

Zdroj foto: Pixabay

Lázně Teplice nad Bečvou: Spojení odpočinku, léčby mrazem a přírodních unikátů

Od
Petr Hlaváč
-
0
KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Česká republika se pyšní bohatstvím lázeňských oblastí, ale jak si vybrat tu, která kromě relaxace nabízí i unikátní vyžití a památky? Jednou z výjimečných možností jsou Lázně Teplice nad Bečvou, zasazené do malebného údolí Olomouckého kraje.

Poloha a unikátní prostředí

Lázně se nacházejí v malebné obci na svahu s krásnými výhledy do okolní přírody, lemované kopci Hůrka a Maleník. Přímo pod lázeňskými budovami protéká řeka Bečva. Historicky významným místem je jeden z lázeňských domů, na němž je stále patrná značka připomínající rozsah ničivé povodně z roku 1997. Zároveň se v této oblasti nacházejí skalní pukliny, ze kterých vyvěrá přírodní léčivý zdroj – teplická kyselka, minerální voda s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Lázně se specializují na široké spektrum chorob, především na kardiorehabilitaci a nemoci pohybového aparátu.

Léčebné a relaxační procedury

Lázně Teplice nad Bečvou nabízejí široké spektrum procedur, včetně víkendových relaxačních a oddychových programů. K oblíbeným relaxačním prvkům patří solná jeskyně, která je zde navíc obohacena o zurčící potůček se solí.

Polárium – léčba chladem

Specialitou těchto lázní, jež přitahuje pozornost, je polárium, neboli kontrolovaná terapie chladem. Tato procedura využívá ozdravných funkcí extrémního mrazu ke stimulaci organismu. Klienti jsou po dobu 2–3 minut vystaveni teplotě v rozmezí – 110 až – 160 °C. Díky technické úpravě, kdy je mráz naprosto suchý, je pobyt v poláriu překvapivě snesitelný a příjemný. Následuje krátké cvičení v posilovně, které pomáhá prokrvit organismus a odbourat škodlivé látky.

Tipy na výlety v okolí

Okolí lázní je bohaté na přírodní a geologické unikáty, které lákají k aktivnímu odpočinku a jednodenním výletům:

Nedaleko lázní se nachází jedinečný jeskynní systém – Zbrašovské aragonitové jeskyně. Jde o evropský unikát, který vznikl působením jak studených, tak teplých minerálních pramenů.

Hranická propast

Dalším skvostem je Hranická propast, která je nejhlubší zatopenou sladkovodní propastí na světě. Její ověřená celková hloubka (suchá část plus zatopená část) činí v současnosti (dle měření z roku 2022) minimálně 519 metrů (z toho zatopená část má minimálně 450 metrů), ačkoli dno nebylo dosud dosaženo a odhady hovoří až o hloubce přes 1000 metrů. Propast tak překonala původní hodnoty a potvrdila své světové prvenství.

Díky kombinaci unikátních léčebných procedur, jako je polárium, a nedalekých přírodních divů představují Lázně Teplice nad Bečvou atraktivní cíl pro delší lázeňský pobyt, relaxační víkend, ale i zajímavý jednodenní výlet.

Zdroj textu: kudyznudy.cz

Zdroj foto: Pixabay

Nový trend: Tiché kavárny přitahují introverty i přetížené mozky

Od
Petr Hlaváč
-
0

Tiché kavárny, kde se nemluví, hudba nehraje a telefony zůstávají v kapse, se stávají novým fenoménem v západních metropolích. Nabízejí vzácný klid, který v hlučném světě získává na hodnotě.

Místo pro mysl, ne pro small talk

V Londýně, Tokiu, New Yorku i Berlíně se rozmáhá nový typ kaváren, kde neprobíhá žádná konverzace. Hosté si sem chodí odpočinout od ruchu města, vyčistit hlavu, nebo se v klidu ponořit do práce či knihy. Když už se domlouvají s obsluhou, často pouze gesty nebo psanými vzkazy.

Ticho jako nová forma péče o duši

Psychologové se shodují: Lidé čelí neustálému smyslovému přetížení. Právě proto roste touha po prostoru, kde nebudou vyrušováni. Tiché kavárny jim nabízejí možnost být spolu, aniž by museli mluvit. Pro introverty, studenty nebo digitální nomády je to doslova dar z nebes.

Pravidla, která tvoří atmosféru

Návštěvníci těchto podniků často dostávají jednoduchý list pravidel: žádné hovory, žádné hlasité zvuky, žádné vyzvánění. Občas se dokonce používají sluchátka na tlumení hluku nebo diskrétní světla místo hudby. Místo klasických kavárenských šumů tak vládne naprostý klid.

Z Japonska do Evropy

První tiché kavárny vznikly už před lety v Japonsku, kde si lidé zakládají na klidu a respektu. Odtud se trend rozšířil do dalších měst, kde začal být ticho vnímáno jako nový luxus. V době, kdy se všechno zrychluje, nabízejí tyto kavárny něco zcela opačného – prostor pro hluboké myšlení a přítomnost.

Nový luxus? Méně podnětů, více soustředění

Káva chutná jinak, když se při jejím popíjení nedíváte do telefonu ani nekontrolujete notifikace. V tichých kavárnách se vracíme ke starému, ale zapomenutému pocitu, tedy být sám se sebou. A to je hodnota, kterou v rušném světě začíná oceňovat stále více lidí.

Zdroj textu: BBC Worklife, Autorský text

Zdroj foto: Pixabay

Lovoš: Dominanta Českého středohoří a ráj turistů

Od
Petr Hlaváč
-
0

Lovoš je výrazná čedičová hora s nadmořskou výškou 590 m, která je ikonickou dominantou města Lovosice a celého dolního Polabí. Stojí na hranici Českého středohoří a Polabí. Kromě své přírodní krásy nabízí i skvělé zázemí pro turisty a jedinečné výhledy.

Vrchol a rozhled

Na vrcholu Lovoše se nachází turistická chata, která návštěvníkům poskytuje služby a především daleký kruhový rozhled. K orientaci v krajině přispívá i přítomnost radiotelefonní věže, která podtrhuje strategickou polohu hory. Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout až na část Prahy, což svědčí o výjimečnosti místního panoramatu.

Geologická stavba: Dva kužely

Samotný masiv Lovoše je tvořen dvěma samostatnými kužely, které se liší geologickým složením:

  1. Velký Lovoš 590m: Je tvořen čedičem.
  2. Malý Lovoš, zvaný též Kybička 489 m: Je tvořen znělcem, čímž se odlišuje od hlavního vrcholu.

Historie a přístupové cesty

Jméno Lovoš má pravděpodobně staroslovanský původ, odvozený od kmene Lovosů či Lovošů, kteří měli kdysi obývat zdejší kraj.

Na vrchol vedou turisté několika cestami:

  1. Přes Oparenské údolí: Žlutá značka, s odbočkou na vrchol po modré značce z nad Oparnem.
  2. Přímo z vesnice Oparno: Kratší trasa.
  3. Od vesnice Bílinka: Žlutá značka, dále pokračuje po modré.
  4. Neznačená cesta: Přímo z města Lovosice.

Naučná stezka Lovoš

Krásu a jedinečnost místní přírody zprostředkovává návštěvníkům Naučná stezka Lovoš.

  • Trasa: Vede přes Oparenské údolí a přes Kybičku.
  • Výchozí bod: Vyústění Oparenského údolí v Malých Žernosekách.
  • Parametry: Pohodlná trasa měří přibližně 8 km} s výškovým rozdílem zhruba 420 m.
  • Zastávky: Stezka má 11 zastávek (+ 1 úvodní), které se zaměřují na botaniku, zoologii, ekologii a geologii oblasti.
  • Náročnost: Střední, s předpokládaným časem procházky asi 4hodiny. Stezka končí v sedle Lovoše.
  • Okruhy: Ze sedla (od zastávky č. 6) se dělí na malý okruh přes znělcovou Kybičku a velký okruh přes čedičový Lovoš.
  • Propojení: Stezka je turistickými značkami volně propojena s Naučnou stezkou Borečský vrch.

Správcem celé stezky je CHKO České středohoří.

Zdroj textu: kudyznudy.cz, autorský text

Zdroj foto: Pixabay

Špatná zpráva pro milovníky slaniny. Vědci odhalili, jaký druh masa nejlépe buduje svaly

Od
Petr Hlaváč
-
0

Není maso jako maso. Nová americká studie přinesla překvapivé zjištění. Tučné maso, jako je například bůček či slanina, po tréninku téměř sabotuje růst svalů. Naopak libové maso jej dokáže doslova „naboostovat“ a urychlit regeneraci.

Překvapivý experiment

Američtí vědci z Univerzity v Illinois zkoumali šestnáct fyzicky aktivních dospělých. Účastníci studie nejprve absolvovali silový trénink nohou, po němž dostali jedno ze tří jídel… buď burger z libového vepřového masa, burger z tučného vepřového masa, anebo kontrolní sacharidový nápoj.

Vědci jim před jídlem a pět hodin po něm odebrali vzorky krve a svalů, aby mohli změřit, jak tělo využívá aminokyseliny k opravě a budování nové svalové hmoty.

„Ne všechna kvalitní masa jsou si rovna“

Výsledky publikované v časopise American Journal of Clinical Nutrition byly podle vedoucího studie Nicholase Burda překvapivé. Skupina, jež konzumovala libové maso, vykázala o 47 procent vyšší míru syntézy svalových bílkovin než skupina s tučným masem.

Co bylo však ještě šokující… skupina s tučným masem měla jen o nepatrně lepší výsledky než skupina, jež pila pouze sacharidový nápoj. „Zjistili jsme, že ne všechna kvalitní živočišná jídla jsou si rovna,“ uvedl Burd. „Z nějakého důvodu tučné vepřové maso tuto reakci skutečně utlumilo.“

Háček jménem zpracování

Profesor Burd však zároveň upozornil, že výsledky je třeba interpretovat opatrně. Pro účely studie bylo maso namleto, což mohlo ovlivnit trávení živin. Zároveň dodal, že jiné potraviny, jako například vejce či losos, se chovají odlišně a pro tělo jsou přínosné i bez výrazného nárůstu aminokyselin в krvi.

Cvičení je stále základ

Na závěr vědci připomněli jednu zásadní věc. Ačkoli správně zvolené jídlo po tréninku může pomoci, samo o sobě svaly nevybuduje.

„Většina svalové odpovědi přichází v reakci na silový trénink,“ připomněl Burd. Žádná potravina tak nemůže nahradit poctivou dřinu v posilovně.

Zdroj textu: ajcn.nutrition.org, news.illinois.edu

Zdroj foto: Pixabay

Kestřany – ves tří tvrzí a jednoho zapomenutého zámku

Od
Petr Hlaváč
-
0

Kestřany, malá obec asi osm kilometrů od Písku, patří mezi ta místa, kde se na každém kroku dýchá historie. Původně zde stály tři tvrze, které tvořily výjimečný obranný a sídelní celek. Do dnešních dnů se zachovaly dvě – Horní a Dolní tvrz. Obě jsou postupně opravovány a návštěvníkům přístupné za dobrovolné vstupné, takže si je lze prohlédnout v autentické podobě bez turistického lesku.

Horní tvrz – gotické kořeny a švamberská přestavba

Počátky Horní tvrze sahají do druhé poloviny 13. století. Stojí na malém návrší a původně byla chráněna vodním příkopem. Do areálu se vstupovalo gotickou branou po dřevěném padacím mostě, jak bývalo u středověkých sídel zvykem. Prvním známým majitelem byl roku 1315 Adam z Kestřan, po němž tvrz zdědili jeho tři synové. V roce 1491 ji získal Jindřich ze Švamberka a jeho rod ji přestavěl do podoby, která se částečně dochovala dodnes. Přibyly hradební zdi s válcovou baštou, dvě hranolové věže a nové palácové křídlo, které z tvrze učinilo reprezentativní sídlo šlechty.

Dolní tvrz – pozdně gotická pevnost s raně gotickými prvky

Dolní tvrz vznikla až počátkem 15. století, v době, kdy už Horní tvrz sloužila jako hlavní sídlo místních pánů. Hlavní budovu tvoří mohutná dvoupatrová obytná věž, stojící uprostřed nádvoří obehnaného hradbami. Zajímavé je, že nejstarší část Horní tvrze, tzv. purkrabství, si dodnes uchovalo původní gotické klenby a portály, které návštěvníkům umožňují nahlédnout do doby, kdy se zde psaly dějiny českého středověku.

Třetí tvrz a ztracený zámek

Kestřany bývaly kdysi rozděleny na tři části, a proto zde stávala i třetí tvrz. Ta však zanikla v 17. století, kdy byla zbořena a na jejím místě vznikl raně barokní zámek. Dnes po něm zbyly jen fragmenty v krajině a vzpomínky v historických záznamech.

Kestřanské tvrze dnes tvoří výjimečný komplex středověké architektury, který nabízí nejen pohled do dávné minulosti, ale i příležitost k poklidné procházce a objevování zapomenutých koutů jihočeské historie.

Zdroj textu: kestrany.cz

Zdroj foto: Pixabay

Premonstrátský klášter v Želivě – místo s duší a tisíciletou historií

Od
Petr Hlaváč
-
0

Není v Česku mnoho klášterů, které se mohou pochlubit tak bohatou historií a zároveň stále fungující řeholní komunitou. Jedním z nich je premonstrátský klášter v Želivě, malebné obci nedaleko Humpolce.

Od založení po znovuzrození řádu

Klášter byl založen již roku 1139 a během staletí prošel mnoha přestavbami i dramatickými událostmi – včetně několika ničivých požárů. Premonstrátská komunita se rychle rozvíjela a zakládala další kláštery v okolních zemích. Želiv se stal významným hospodářským a kulturním centrem, avšak nevyhnul se ani těžkým obdobím. Po husitských válkách byl několikrát vypleněn a za vlády Jiřího z Poděbrad darován panu Burianu Trčkovi z Lípy, který mnichy vyhnal. Řeholní život byl obnoven až roku 1622 a pokračoval až do 20. století, kdy klášter znovu vyhořel. Po opravách se do něj život vrátil, ale roku 1950 jej komunistický režim zrušil a v areálu vznikla psychiatrická léčebna. Premonstráti se sem mohli vrátit až po roce 1991, kdy začala nová etapa jejich působení.

Želiv dnes – duchovní klid, architektura i pivo

Dnes je celý areál – konvent, kostel i zahrady – nádherně zrekonstruovaný. Návštěvníci tu mohou projít komentovanou prohlídku, nebo jen tiše rozjímat v kostele. Klášter je také známý svým pivovarem, v němž řeholníci po staletí vaří pivo podle tradičních receptur – třeba s medovinou nebo višňovou příchutí. Tato piva lze ochutnat či zakoupit v místní prodejně.

Premonstrátský klášter v Želivě dnes nabízí i ubytování pro turisty, a tak je ideálním místem pro víkendový odpočinek nebo klidnou dovolenou s nádechem historie a duchovní atmosféry.

Zdroj textu: zeliv.eu

Zdroj foto: Pixabay

Noční můra jménem nespavost: Proč se budíte každou noc ve stejnou hodinu

Od
Petr Hlaváč
-
0

Je to frustrující a pro mnohé i každodenní realita… probudit se uprostřed noci a hodiny zírat do stropu. Podle lékaře Erica Berga však pravidelné buzení kolem třetí hodiny ranní není normální a může signalizovat skrytý zdravotní problém spojený se stresovým hormonem kortizolem.

„Bylo to mučení“

Lékař a odborník na výživu Eric Berg se tématu nespavosti věnuje i z osobních důvodů. Ve svém videu na platformě YouTube nazvaném „Tohle mi ničilo život“ se svěřil s vlastní dekádu trvající bitvou s tímto problémem.

„Bylo to v podstatě mučení,“ konstatoval. „Nebylo to jen o buzení ve dvě nebo ve tři ráno, někdy jsem nespal ani minutu celou noc, jen jsem tam ležel.“

Viník jménem kortizol

Podle Berga je nejčastějším viníkem nočního buzení rozhozená hladina kortizolu. Tento hormon, známý jako „stresový hormon“, je zároveň součástí našich vnitřních hodin a ráno nám pomáhá se probudit. Jeho hladina by měla být nejnižší právě kolem druhé hodiny ranní.

U lidí, kteří jsou ve stresu či úzkosti, však tělo produkuje kortizolu nadbytek. Jeho hladina tak v noci paradoxně vrcholí, což naruší spánkový cyklus a způsobí nežádoucí probuzení.

Přírodní pomocník?

Jako jednu z možných pomocí doporučuje Berg doplněk stravy glycinát hořečnatý (magnesium glycinate), jenž se užívá před spaním. Právě hořčík může pomoci se zvládáním stresu a přispět ke snížení hladiny kortizolu.

Kdy zpozornět a vyhledat lékaře

Britská Národní zdravotní služba (NHS) rovněž potvrzuje, že nízká hladina hořčíku může vést ke zvýšené hladině kortizolu. Mezi příznaky nedostatku hořčíku patří nevolnost, svalové křeče a záškuby či nepravidelný srdeční tep.

Extrémně vysoká hladina kortizolu může navíc signalizovat i vzácné onemocnění známé jako Cushingův syndrom. Pokud tedy máte dlouhodobé problémy se spánkem nebo jakékoli obavy o svůj zdravotní stav, je naprosto nezbytné vyhledat odbornou pomoc kvalifikovaného lékaře.

Zdroj textu: National Health Service

Zdroj foto: Pixabay

Plasy: místo, kde se snoubí historie, příroda a zážitky

Od
Petr Hlaváč
-
0

Plánujete výlet nebo dovolenou a hledáte místo, kde se odpočinek snoubí s kulturním poznáním? Plasy mohou být tím pravým cílem. Nabízejí nejen krásné přírodní scenérie a klid pro relaxaci, ale také bohatou kulturní historii a řadu zajímavých památek.

Ubytování pro každého

Ať už dáváte přednost komfortu nebo přírodě, Plasy mají co nabídnout. Luxusní penzion U Rudolfa poskytuje ubytování v moderním prostředí a možnost stravování v restauraci s pestrým výběrem jídel. Naopak ti, kteří hledají levnější alternativu, mohou využít ubytování v chatkách, které se nacházejí v přírodě nedaleko města. V letních měsících tyto chatky často slouží i pro dětské tábory, čímž se Plasy stávají ideálním místem pro rodinnou dovolenou i prázdninové pobyty dětí.

Příroda a volný čas

Plasy se nacházejí v malebné krajině, bohaté na lesy a protkané řekou Střelou, která přitahuje vodáky především v letních měsících. Okolí je protkáno cyklostezkami a turistickými trasami, které vedou k mnoha přírodním i kulturním zajímavostem. Mezi ty nejzajímavější patří například studánka Prelátka, známá i jako Prdlavka, místní letiště, hrobka kancléře Metternicha, či barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Cisterciácký klášter – srdce Plas

Nejvýznamnější památkou města je bezpochyby bývalý cisterciácký klášter, známý jako konvent. Založen byl roku 1144 knížetem Vladislavem II. Po zničení husity byl v 17. a 18. století přestavován významnými barokními architekty – J. B. Matheyem, J. B. Santinim a K. I. Dientzenhoferem. V roce 1785 byl zrušen a od roku 1826 se stal rezidencí Metternichů.

Dnes je klášter zpřístupněn veřejnosti a nabízí několik prohlídkových tras – samotný konvent s obytnými částmi mnichů, kapitulní síní a nemocničním křídlem s expozicí lékáren. Sýpka zase přibližuje hospodářský život cisterciáků. Prohlídky probíhají denně (kromě pondělí) od května do srpna v čase 9:00–17:00, v září do 16:00.

Konvent navíc hostí výstavy umělců a různé kulturní akce, jako je tradiční pouť „Na Královnu“ nebo noční prohlídky. Areál kláštera slouží i pro svatby a stal se i oblíbenou filmovou kulisou – natáčel se zde například film Bídníci a chystá se nový snímek Jindřich IV.

Zdroj textu: klaster-plasy.cz

Zdroj foto: Pixabay

Vědec z NASA nabízí nové vysvětlení, proč nás mimozemšťané dosud nekontaktovali

Od
Petr Hlaváč
-
0

Co když mimozemšťané nejsou všemocní bohové s technologiemi z říše snů, nýbrž jen o trochu pokročilejší civilizace, jež se potýká se stejnými limity jako my? S tímto překvapivě „nudným“ vysvětlením, proč nás dosud nikdo nekontaktoval, přichází vědec z NASA, doktor Robin Corbet.

Záhada tichého vesmíru

Otázka, proč jsme ve vesmíru zdánlivě sami, trápí vědce i filozofy po desetiletí. Tento rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemského života a naprostým nedostatkem důkazů je znám jako Fermiho paradox. Nová studie astrofyzika z NASA však nabízí elegantní a zároveň trochu znepokojivé řešení.

„Všední perspektiva“

Doktor Robin Corbet ve své práci s názvem „Méně děsivý vesmír?“ přichází s takzvanou „všední perspektivou“. Podle ní děláme základní chybu v tom, že si mimozemské civilizace představujeme jako technologické super-bytosti ze sci-fi filmů.

Jeho teorie je prostší. Co když jsou jiné civilizace jen o málo vyspělejší než ta naše? „Ve všední perspektivě, kde jiné civilizace nejsou o tolik pokročilejší, by vyvstal limit pro průzkum vesmíru,“ uvádí ve své studii.

Prokletí vzdálenosti

I pro ně by tak mezihvězdné cestování představovalo téměř nepřekonatelnou překážku. Jako příklad uvádí nejbližší potenciálně obyvatelnou planetu Proxima Centauri b. Cesta k ní by i nám se současnou technologií trvala sto tisíc let.

Pokud jsou na tom jiné civilizace jen o málo lépe, stále pro ně může být vyslání sond či lodí k jiným hvězdám stejně nemožné, jako je to pro nás.

Nebo se nás prostě jen bojí?

Existuje však i druhá, temnější teorie. Biopsycholog Gordon Gallup se domnívá, že inteligentní život se nám záměrně vyhýbá, jelikož nás považuje za extrémně nebezpečný druh. „Možná je to důvod, proč neexistuje žádný důkaz,“ uvažoval. „Představujeme příliš velké riziko a oni nechtějí být objeveni.“

Představa mimozemské konverzace, kdy jeden druhému rozmlouvá výlet na Zemi kvůli válkám, znečištění a politice, tak možná není daleko od pravdy.

Zdroj textu: Astrophysics data, Journalofcosmology

Zdroj foto: Pixabay

123...38Strana 1 z 38