Chráněná krajinná oblast Blaník, vyhlášená 29. prosince 1981, je s rozlohou 40,3 km² nejmenší velkoplošně chráněné území v České republice. Její jádro tvoří památná hora Velký Blaník (639 m), známá nejen svou přírodní hodnotou, ale i legendou o blanických rytířích, kteří podle pověsti přijdou českému národu na pomoc v jeho nejtěžší chvíli. Tuto báji ztvárnil i Bedřich Smetana v poslední části svého symfonického cyklu Má vlast. Z Blaníku byl v roce 1868 přivezen základní kámen pro stavbu Národního divadla.
Oblast je tvořena zalesněnými hřbety a svahy s bikovými bučinami, kultivovanými smrčinami a fragmenty zachovalých přírodních lesů. Vyskytuje se zde přes 180 druhů ptáků, 200 druhů pavouků, mlok skvrnitý, vzácní brouci a další živočichové vázaní na lesní a skalní biotopy. Krajinu doplňují louky, mokřady a tři přírodní rezervace se dvěma přírodními památkami.
Velký a Malý Blaník: Dvojice vrcholů se silným příběhem
Velký Blaník je nejvyšším bodem Mladovožické pahorkatiny a důležitou archeologickou lokalitou – na jeho vrcholu stálo pravěké hradiště, později středověký hrad. Dnes zde najdeme dřevěnou rozhlednu z roku 1940 a naučnou stezku vedoucí z Louňovic.
Malý Blaník (576 m n. m.), oddělený od Velkého Blaníku sedlem, je známý zříceninou kaple sv. Máří Magdalény z roku 1753. Kaple má unikátní půdorys osmiúhelníku v elipsovitém tvaru a je oblíbeným cílem poutníků i turistů. Oba vrcholy společně tvoří nezaměnitelnou siluetu kraje a jsou nositeli kulturní i přírodní hodnoty regionu.