Vítr nad Údolím králů zvedal prach a Howard Carter klečel u malého otvoru ve dveřích. Když poprvé přiložil oko k díře a uviděl záblesk zlata, věděl, že se dívá na okamžik, který se zapíše do dějin.
Stopy v písku a neústupnost
Carter hledal roky. Na místě, kde ostatní ztratili trpělivost, trval na dalším kopání. V listopadu 1922 tým narazil na schodiště mizící do hlíny a suti. Pečetě na zazděném vchodu nesly kartouš jména Tutanchamon. Byla to zpráva z dávného dvora, ležící na dosah ruky a přesto za stěnou času.
Malý otvor, velké ticho
Po obřadném otevření prvních dveří čekaly další zdi a pečetě. Carter udělal do jedné z nich malý otvor, vložil svíčku a pohlédl dovnitř. Komora se třpytila. V koutě stál složený trůn, na podlaze ležely vozy, u stěn se kupily truhly a sochy. Oheň svíčky se odrážel od zlata a slonoviny a prostor působil jako zamrzlá slavnost, kterou někdo přerušil v polovině věty.
„Vidíte něco?“ zeptal se netrpělivě lord Carnarvon. „Ano,“ odpověděl Carter, „úžasné věci.“
Cesta k sarkofágu
Za první komorou se skrývaly další prostory a mezi nimi místnost s pohřební svatyní. Dřevěné skříně pokryté zlatem se otvíraly jako schránky uvnitř schránek, až se archeologové dostali k křemencovému sarkofágu. Uvnitř ležily tři vnořené rakve a v té poslední spočívala maska, která se stala jedním z nejznámějších artefaktů starověku. Práce postupovala pomalu a s opatrností, protože každý dotek mohl rozhodnout o záchraně nebo zkáze křehkých předmětů.
Krátký život, dlouhá ozvěna
Tutanchamon nevládl dlouho. Zemřel zřejmě jako velmi mladý, patrně kolem osmnácti let. O to silnější byl účinek odkazu, který po sobě nechal. Jeho hrobka nebyla největší ani nejzdobnější v údolí, přesto přečkala tisíciletí téměř neporušená. Písek a spadlé suťové vrstvy ji ukryly před zloději a dopřály modernímu světu výjimečně úplný obraz pohřbu faraona.
Co objev přinesl v kostce
- Přes pět tisíc předmětů včetně vozů, lůžek, šperků a rituálních soch
- Zlatá maska o hmotnosti přibližně deseti kilogramů a vynikající řemeslná práce
- Jedinečný vhled do dvorského života pozdní osmnácté dynastie
- Důkaz, jak důmyslně staří Egypťané spojovali techniku, umění a víru
- Impuls pro moderní konzervaci, katalogizaci a popularizaci egyptologie
Dědictví, které nezhasíná
Hrobka krále chlapce ukázala, jak silně dokáže minulost promluvit, když zůstane zachována v celku. Od prvního pohledu do ztemnělé komory až po poslední pečlivě zabalený artefakt šlo o práci trpělivosti.
Zdroj: Howard Carter, The Tomb of Tutankhamun, 1923, nationalgeographic.com
Zdroj foto: Pixabay