Na mapě ho snadno přehlédnete, ale kdo jednou ochutná moldavské víno, projde klášterními jeskyněmi a nechá se obejmout pomalým rytmem Kišiněva, ten už ví. Moldavsko je destinací pro ty, kdo hledají víc než turistický katalog.
Země tichých silnic a hlubokých sklepů
Moldavsko nemá moře ani hory, které by vás zvedly ze židle. Zato má hloubku. A klid. Je to země, kde víno není marketingový tah, ale každodenní kultura. Kde se vyrábí v podzemních sklepech dlouhých desítky kilometrů a podává bez přehnaných gest.
Nejslavnější vinice, Cricova a Milestii Mici, nejsou turistickou atrakcí v tom pravém slova smyslu. Jsou jako podzemní města, ve kterých zraje milion lahví v konstantní teplotě, a průvodci vám dají sklenku, ještě než se stihnete zeptat.
Kláštery ve skalách, města bez chaosu
Jedním z duchovních vrcholů je klášter Orheiul Vechi, vytesaný do vápencové skály vysoko nad řekou Răut. Působí jako místo, kde se i dnešní člověk zastaví a na chvíli ztiší. Žádné zástupy návštěvníků, žádné selfie tyče. Jen modlitba, kámen a výhled do krajiny.
Hlavní město Kišiněv je pomalé, někdy až ospalé, ale přívětivé. Kavárny servírují silnou kávu, parky jsou plné starších pánů se šachovnicí a architektura je směsí sovětského betonu a secesních zbytků. Neoslní na první pohled, ale postupně si získává sympatie.
Ceny, za které se nestydíte
Cestování v Moldavsku je stále levné. Jídlo v restauraci pořídíte pod 150 Kč, víno v obchodě za 40, taxi po městě za pár desítek korun. A i když služby nejsou na západní úrovni, právě ta neuhlazenost je součástí kouzla. Zdejší lidé jsou pohostinní a upřímní, zvyklí na turisty tak málo, že s nimi zacházejí spíš jako s hosty.
Jeďte dřív, než to objeví ostatní
Moldavsko je na prahu změny. Pomalu přicházejí hip kavárny, mladí podnikatelé a alternativní galerie. Ale pořád ještě není v cestovních žebříčcích. Není to destinace na jeden Instagramový víkend. Je to místo pro pomalou cestu. A možná právě proto si ho tak oblíbíte.
Zdroj foto: Pixabay