Není to žádný moderní výstřelek. Teplo stoupající od nohou znali už staří Římané. Dnešní podlahové vytápění je však mnohem chytřejší, úspornější a stává se standardem moderního bydlení, který šetří peníze i zdraví.
Dávní Římané používali takzvané hypokausty, chytré dutiny pod podlahou, kterými proháněli horký vzduch z venkovního ohniště. Dnešní technologie, ať už v podobě plastových trubek nebo elektrických fólií, jen dotáhly tento prastarý vynález k bezpečné a snadno regulovatelné dokonalosti.
Voda, nebo elektřina?
Na výběr jsou dva hlavní směry. Tím prvním je teplovodní (hydronický) systém. Jde o síť plastových trubek, které se zalijí do betonového potěru nebo uloží do systémových desek. Těmi pak cirkuluje ohřátá voda. Velkou výhodou je, že vodě stačí teplota jen kolem 35 až 45 °C, aby povrch podlahy dosáhl komfortních 29 °C. Právě proto je tento systém ideálním partnerem pro tepelná čerpadla, ale skvěle funguje i s kondenzačními kotli či obnovitelnými zdroji. Hodí se hlavně do novostaveb a větších ploch.
Druhou cestou jsou elektrické varianty. Zde teplo generují topné kabely, rohože nebo tenké fólie instalované těsně pod krytinou. Jejich instalace je blesková, nepotřebují kotel ani rozvodné potrubí a jsou spásou při rekonstrukcích menších místností, typicky koupelen. Musíte však počítat s vyššími provozními náklady, pokud je elektřina vaším jediným zdrojem energie.
Víření prachu je minulostí
Hlavním argumentem pro „podlahovku“ je bezpochyby komfort. Teplo sálá rovnoměrně od nohou, nikde necítíte průvan. Tím, že teplo nestoupá rychle od jednoho bodu (radiátoru) ke stropu, dochází k mnohem menšímu proudění vzduchu.
Tento efekt má dva obrovské přínosy. Tím prvním je, že se v místnosti daleko méně víří prach, což je naprosté požehnání pro alergiky. Tím druhým je estetika. Ze stěn zmizí nevzhledné radiátory a interiér působí čistěji a vzdušněji.
Zapomenout nesmíme ani na energetickou efektivitu. Díky rovnoměrnému rozložení tepla vám stačí nižší celková teplota v místnosti, abyste cítili stejnou tepelnou pohodu jako s přetopenými radiátory.
Past v podobě pomalé reakce
Nic není dokonalé. Hlavní nevýhodou je vyšší pořizovací cena, zvláště u vodních systémů, které vyžadují větší stavební zásah. Tím druhým negativem je setrvačnost.
Podlaha se ohřívá i ochlazuje pomaleji než klasický radiátor. To není ideální v místnostech, které využíváte jen občas a potřebujete v nich zatopit rychle. Problémem může být i případná oprava. Pokud dojde k poruše trubky zalité v betonu, bez bourání se neobejdete. Pročež je naprosto zásadní kvalitní projekt a stoprocentní provedení.
Podlahové topení funguje nejlépe pod materiály, které dobře vedou teplo, jako je keramická dlažba nebo kámen. Naopak si příliš nerozumí s tlustými koberci nebo některými druhy dřeva, které působí jako izolant a snižují celkovou efektivitu systému.
Zdroj foto: Pixabay